Barbora Kollárová – LETNÍ TÁBOR KAMENEC

 
Dnes se ke mě dostala poměrně dost zajímavá věc. Jedna z účastnic našeho tábora, Barbora Kollárová, napsala o našem táboru následující článek (jen podotýkám, že Bára u nás byla letos poprvé a článek vznikl do místní knihovnyBarča by se ráda stala novinářkou – no podle mě k tomu má předpoklady ;))
 

 

LETNÍ TÁBOR KAMENEC

Rozhodla jsem se, že vám budu vyprávět o mé první akci,chcete-li zábavě,kterou jsem prožila na začátku prázdnin. Už kolem listopadu nebo prosince minulého roku(2013) jsem přemýšlela, že bych na tenhle tábor jela, ale vážně jsem nad tím začala uvažovat až kolem března letošního roku. Abych vám také řekla jak jsem na tento tábor narazila, tak to je vlastně docela jednoduché. Můj taťka má jednoho kamaráda, který na tenhle tábor jezdil už od malička a vždycky když o tom vyprávěl, tak jsem to poslouchala s pusou dokořán J. No, přihlášky se měly odeslat do konce dubna, ale já jsem se pořád nemohla rozhodnout zda pojedu nebo ne, tak mi dali naštěstí čas do konce května. Šlo tam v podstatě jen o to, že se mnou nikdo z kamarádů nechtěl jet a já na tom táboře nikoho neznala jinak bych jela okamžitě bez váhání. Nakonec moje zvědavost a touha po dobrodružství překonaly strach z neznámého prostoru a cizích lidí.

Začnu tedy hned od začátku.

Sraz byl 29.6. v Náchodě u Integrafu a nebo mohli rodiče odvézt své děti rovnou do tábora. Já jsem jela z Náchoda abych se třeba sněkým cestou seznámila. Autobusem moc dětí nejelo, za to v táboře už jich bylo o něco víc. Když jsme přijeli, vyndal nám řidič kufry a ostatní zavazadla na trávu a my jsme šli před srub, kde jsme se seznámili se svými vedoucími a instruktory a rozdělili se do oddílů. V našem oddílu bylo devět dětí, vedoucí a instruktor. Po rozdělení jsme se ještě seznámili s prostředím-kde je Štábka, jídelna, hřiště atd…Poté řekl Tom(náš vedoucí), že si půjdeme sednout někam do lesa a něco víc si o sobě řekneme a blíže se představíme. Při ubytovávání se se všichni nastěhovali do stanů a já čekala s kým budu. Dopadlo to tak, že mě dali do stanu s nějakou holčičkou z 2.oddílu, která se jmenovala Natálka. Než jsme se nadáli už byl večer a celý tábor měl jít do jídelny, kde jsme si měli říct jak tu spolu budeme těch čtrnáct nebo dvacet jedna dní vycházet. Asi jedna z nejdůležitějších věcí kterou bych vám měla říct je ta, že na Kamenci máme jiný čas-o 1 hodinu posunutý dozadu. To znamená, že normálního-civilního času bylo například 9:00, ale Kameneckého teprve 8:00. Možná se někdy o čase budu zmiňovat, tak abych nepsala Kameneckého času, budu psát jen KČ. Dál jsme se dozvěděli ještě nějaké organizační věci a seznámili jsme se s kuchařkami a se zdravotnicí. Náčelník přezdívaný Pulec nám řekl, že budeme bojovat ve dne i v noci. V pondělí tedy první den na Kamenci jsme museli postavit hráz abychom se měli kam chodit mýt a v horku koupat. Hráz jsme stavěli asi tři dny a byli jsme šťastní, že už je hotová, protože stát denně třeba tři hodiny v kuse ve vodě, která má asi 12°C není nic moc. Také si náš oddíl stavěl oddílový oheň-,,oddílák“ ke kterému jsme občas večer chodili a povídali si u něj. Každý oddíl měl svůj oheň někde jinde na ukrytém místě. Existoval ještě jeden oheň-Sněmovní-,,Sněmák“ ke kterému chodil celý tábor a zpívali se u něj písně, povídaly se různé příběhy a historky, předváděla se představení a mnoho dalšího. Na začátku každého ,,Sněmáku“ byl odjakživa rituál, který se dodržoval a dodržuje se až do teď. Ten rituál tady nebudu nějak dlouze popisovat jen vám řeknu, že kolem toho velkého ohně byly čtyři další malé ohníčky. Oheň pravdy, krásy, síly a lásky a každý kdo u toho určitého ohně stál, říkal nějakou řeč, která souvisela s daným tématem. Každý večer byl denní rozkaz, to znamená, že celý tábor nastoupí před stany k tzv. náměstíčku a tam si řekneme kdo bude mít další den službu a v noci hlídky a další důležité věci či rozkazy.

Teď už bych asi začala povídat o tom co jsme celý tábor dělali.

Budíček byl v 7:00 KČ a večerka ve 22:00 KČ. Jenomže to jsem si myslela, že se vyspíme a budeme spát celou noc kromě hlídek, ale tomu tak nebylo, protože 1.týden-od pondělí asi do čtvrtka jsme měli poplachy tzn., že začal někdo střílet a my jsme museli vyběhnout ven ze stanů na určené stanoviště a vyslat spojku, která běžela k Pulcovi, ten jí řekl co máme dělat, kam máme běžet a ta nám to běžela říct. My jsme byli v oddílu ještě rozděleni na dvě roty-A a E. Takže Pulec řekl, že např. rota A má běžet k umývačce, tam zalehnout a hlídat aby žádný nepřítel nevběhl do tábora a rota E musela běžet např. na pomoc 3.oddílu do lesa za štábku a udělat rojnici jestli tam není někde nepřítel schovaný. Po tom co jsme všechny nepřátele pochytali jsme si vyslechli jejich hodnocení-co by se mohlo zlepšit a co bylo naopak dobré. Nakonec jsme všichni odešli spokojeně spát a od 7:00 KČ jsme byli k nepoužití J. Opravdový ostrý poplach jsme zažili v sobotu asi v 02:30 KČ byli jsme nehorázně unavení, protože jsme běhali většinou do kopců a pochytali jsme spoustu vojáků a policistů. Na konci přepadu jsme zjistili, že jich bylo asi sedm a přepad trval asi 1hod.30min. možná i déle, takže druhý den to na nás bylo velmi znát. Hned v sobotu dopoledne nám udělali další přepad, ale to bylo o mnohem lepší, protože bylo světlo a my jsme viděli na cestu. Také nám jako odměnu předvedli nějaké jejich zbraně a techniku kterou na nás použili včetně světlic, dýmovnic atd. V neděli jsme se s oddílem chystali jít přespat na základnu ve dne asi 45min.daleko, jenže my jsme se tam vydali okolo 22:00 hodiny KČ, takže to bylo nejméně na 1hod. Avšak to jsme ještě netušili, že bude další poplach. V polovině cesty do toho největšího kopce jsme zaslechli střílení a rychle jsme se museli vrátit zpět do tábora, ale abychom nenesli zpět všechno jídlo a spacáky, tak jsme vše hodili do příkopu a tou největší rychlostí běželi zpátky. V táboře nám řekli, že se máme vrátit tou samou cestou zase nahoru a běžet na louky tam se schovat pod stromy a čekat na rozkaz. Jeden kamarád z oddílu byl spojař, takže jsme měli vysílačku abychom se mohli dále domlouvat. Každých 5-10minut jsme se střídali v hlídání a koukali dolů na sjezdovku. Po chvilce jsme spatřili světla baterek a zaslechli křičení dětských a mužských hlasů. Hned na to už běžel naším směrem nepřítel, my jsme se okamžitě zvedli a běželi na pomoc oddílu, který běžel zespodu a tím pádem nám ho nahnali do pasti. My už jsme si ho zpacifikovali a odvedli do tábora. Tentokrát to byli sice jen dva kamarádi z minulého roku, kteří na tenhle tábor také jezdili, ale i tak nám dali dost zabrat. Kolem 00:30hod. KČ jsme se vydali pro věci, které jsme měli stále v příkopě a odkráčeli na základnu. Příchod jsem zaznamenala okolo 01:30hod. KČ. Dali jsme si druhou-dá se říct večeři-a všichni spokojeně usnuli. Za odměnu jsme si mohli spát jak dlouho jsme chtěli. Ráno se všichni hromadně probudili asi v 9:00 KČ a Tom nám udělal snídani. Kamarádka z oddílu prohlásila: ,,Tohle je jediná chvíle na Kamenci kdy dostaneš snídani do postele J.“ Však to byla snídaně velmi bohatá, 1.snídani jsme měli chléb s paštikou, 2.snídaní byly vepřovky s chlebem a při 3.snídani jsme si pochutnali na ovesné kaši s čokoládou. Zdá se, že je to smrtelná kombinace, ale věřte, že po té akční noci to docela bodlo. Do tábora jsme se vrátili akorát na oběd a pak už pokračovali v normálním zaměstnání. V pondělí nebo spíše v úterý následoval(chvíle napětí) nečekaně další přepad. Byl poslední a také nejnáročnější ze všech. Pochytali jsme přibližně dvanáct nepřátel asi během dvou hodin. Běhali jsme tam a zpátky asi desetkrát, ale mně se to zdálo jako věčnost, ale byla jsem spokojená, že se nikomu nic nestalo a i hodnocení nepřátel byla přiznivá. Začátek, pokračování, ale i konec týdne už se nesl v klidném duchu a my jsme se mohli v klidu vyspat. Toť vše k denním aktivitám a teď se přesunu k dennímu zaměstnání. Jak už jsem psala, tak první týden byl spíše takový pracovní. Náš oddíl stavěl hráz, vyměňovali jsme kládu na překážkovou dráhu, vozili jsme štěrk na cestu a další důležité věci. Jiné oddíly dělali zase nějakou jinou práci. Tyto práce skončily přibližně kolem pátku, ale jinak se pracovalo celých čtrnáct dní, protože vždy když měl nějaký oddíl službu, tak uklízel latríny a umývárku, donášel šťávu na pití, uklízel jídelnu atd. Aktivit bylo víc než dost a my jsme se rozhodně nenudili a to nám Tom na konci tábora říkal, že té zábavy a všech činností jsme ještě hodně nestihli přitom jsem měla pocit, že jsme se vůbec nezastavili. Jeden den jsme se učili jak správně se maskovat maskovacími barvami, učili jsme se tiché signály, stříleli na terč, házeli granátem, učili se různé chvaty a sebeobranu, odváděcí techniky. Jeden den jsme také trénovali na mistra překážkové dráhy. První překážka byla kladina na kterou jsme museli vylézt, přejít po ní a na konci seskočit. Druhou překážkou byla bariéra asi 190cm vysoká, kterou jsme museli přelézt. Dále následovalo plazení pod ostnatým drátem a pokračovali jsme přechodem přes řeku po laně. Poté už jsme jen přeskákali přes gumy a doběhli na konec ,,překážkovky“. Další den jsme také hráli paintball. Pro ty co neví o co jde, tak je to hra se zbraněmi střílející želatinové kuličky naplněné jakýmkoliv barvivem a po prudkém doteku se rozprsknou. Byla to celkem zábava běhat po lese a střílet po sobě, jenomže já jsem většinou všechno vystřílela a tak jsem musela skončit. Plnili jsme také zkoušky na baret abychom ho mohli mít na denním rozkaze. Zkouška spočívala v tom, že jsme museli říct nějakou teorii, zazpívat jednu kameneckou píseň, udělat patnáct kliků za třicet vteřin, dva kotouly vzad, tři kotouly vpřed, třicet pět sklapovaček asi za šedesát sec., uběhnout dva kilometry bez časového omezení a to je asi vše. Baret jsem úspěšně dostala a také jsem si udělala odbornost střelce I. Stupně. Na tuto odbornost se mělo nastřílet na terč na 10 pokusů 65bodů, sestřelit 5špalíčků na 10ran a poté říct zase nějakou teorii. Příští rok bych si ještě chtěla udělat střelce II. a III. stupně, což jsem letos nestihla. Byly tam i jiné odbornosti jako například SPOJAŘ, ZDRAVOTNÍK, BOJOVNÍK,HORAL(HRANIČÁŘ),ale mně jde nejlépe to střílení.

Těch aktivit bylo strašně moc a já už si pokaždé na vše nevzpomenu a při jakémkoliv vyprávění si vzpomenu na něco jiného, protože jsem to vyprávěla už asi třikrát a melu to neustále dokola. Byl to prostě nezapomenutelný tábor a toho jak děsně jsem se bála, že nezapadnu do té party ,,starých Kameňáků“ jsem se bát vůbec nemusela, protože tam jsou skvělí lidé, kteří mě mezi sebe vzali okamžitě a nekoukali na to, že jsem tam poprvé a mnoho věcí neumím nebo se na nočních přepadech trochu bojím. Prostě na Kamenci je úplně jiný svět a všichni co si tohle vyprávění čtete si možná říkáte, že byste tam nejeli ani za nic když vás nenechají o prázdninách pořádně vyspat, ale přesně takovéhle dny jsem měla na Kamenci i já a říkal jsem si, že už tam víckrát nepojedu, protože jsem utahaná a mám špatnou náladu, nic se mi nelíbí a nedaří, ale pak si uvědomíte jak skvělé lidi jste tam potkali a bylo to s nimi děsně fajn, zažili jste spoustu zábavy a strašně rychle to uteklo. Taky vás tam naučí děsně moc věcí, které se vám v životě určitě nikdy neztratí. Už nevím co víc říct, nejde to popsta slovy, protože Kamenec musíš zažít abys pochopil.

Tímto bych asi skončila a možná zase někdy příště.

Mějte se

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *